Každé jídlo má svůj příběh

Druhého listopadu, hodinu před setměním. Poutník stojí na vesnickém hřbitově někde na Vysočině, kolem něj svítí stovky červených svíček, voní chryzantémy a vosk, a v

Úterý, půl sedmé večer. V troubě bublá pekáč, ve kterém jsou těstoviny, brokolice a sýr, a Poutník se dívá sklem na něco, co mělo být

Nairobi, čtvrt na jednu. V plechové kibandě u silnice sedí řidič matatu nad talířem, na kterém leží bílá hrouda velikosti pěsti, hromádka dušené kapusty a

Vinobraní, rovnodennost, hrušky, které na stromě nedozrají, a posvícení, které Češi slaví dvakrát. Velký průvodce druhou polovinou září — co se děje na vinici, ve sklepě a na návsi, plus tři recepty.

Houba není rostlina ani zvíře a to, co nosíme z lesa, není celý organismus. Velký průvodce tím, co houba je, jak vzniká, proč jsou některé druhy jedovaté — a kdo si na „nejedlých“ pochutnává.

Když dnes zaplatíte v bistru sto dvacet korun za skleničku kimchi nebo „fermentované zeleniny s probiotiky“, kupujete si přesně to, co leželo v kamenném hrnci

Každá druhá česká vesnice má svůj velký ořešák: strom u cesty, pod kterým to každý říjen křupe pod nohama. A zatímco v obchodě stojí kilo

Kdyby existovala potravinová verze padelání bankovek, byla by to sklenice medu. Mezinárodní kontroly opakovaně ukazují, že velká část medu na evropském trhu — při některých