Každé jídlo má svůj příběh
Historie, věda a chuť v jednom článku. Hledáme, odkud jídlo přišlo, proč chutná tak, jak chutná, a jak ho zvládnete doma.
Svatomartinská husa: Proč ji jíme na Martina, proč kůže křupe a proč k ní patří víno staré dva měsíce
Kam se vydat
Nejnovější
Svatomartinská husa: Proč ji jíme na Martina, proč kůže křupe a proč k ní patří víno staré dva měsíce
Středa 11. listopadu 2026, chvíli před jedenáctou dopoledne. Na brněnském náměstí Svobody stojí lidé s prázdnými skleničkami a dívají se na hodinky, v Českém Krumlově
Lov harpunou na Kanárských ostrovech: Co ulovit, co nejíst a kde vás za to nezavřou
Sedm ráno, Punta Papagayo na jihu Lanzarote. Voda má dvaadvacet stupňů, vzduch o něco míň a Poutník stojí po kolena v Atlantiku, soukne se do
Kdoule: Ovoce, které se nedá jíst syrové, při vaření zčervená a dalo jméno marmeládě
U babičky na Moravě stál v rohu zahrady strom, ze kterého se nic nejedlo. Každý říjen na něm dozrálo pár desítek žlutých plodů, velkých jako
Jedlé kaštany: Proč nejsou ořech, jak je poznat od koňských a proč v troubě vybuchují
Nasavrky, druhá půlka října. Na svahu nad zámkem stojí sad, který by tu podle všech pravidel neměl být: devadesát sedm kaštanovníků jedlých, stromu ze Středomoří,
Cukr: Český vynález, napoleonská blokáda a chemie v hrnci — a je to vůbec jed?
Dačice, zima 1841. Juliana Radová stojí v kuchyni nad homolí cukru, kuželem tvrdým jako kámen, vysokým půl metru, a seká z ní kleštěmi kousky do
Nejodpornější jídla světa: Hákarl, sýr s červy, tvarůžky a věda o tom, proč se nám zvedá žaludek
Reykjavík, přístavní tržnice, únorové odpoledne. Na papírovém tácku leží tři bílé kostičky velikosti kostky cukru, každá napichnutá na párátku. Poutník si jednu dá do pusy
Krev na talíři: Proč je jelito černé, proč se krev míchá rukou a proč je to vlastně tekuté vejce
Prosincové ráno, mínus pět, dvůr u strýce na Horácku. Poutníkovi je osm a drží smaltovaný lavor, do kterého teče horká tmavá krev. Strýc do ní
Hostina pro mrtvé: Co se jedlo na Dušičky a Halloween od Samhainu po pan de muerto
Druhého listopadu, hodinu před setměním. Poutník stojí na vesnickém hřbitově někde na Vysočině, kolem něj svítí stovky červených svíček, voní chryzantémy a vosk, a v
Guančové: Co se jedlo na Kanárech třináct století předtím, než připluli Španělé
Pláž na jihu Tenerife, půl druhé odpoledne. Poutník sedí nad talířem papas arrugadas, drobných brambor svraštělých v soli, namáčí je do červeného moja a cítí