Úvod
Představte si tiché benediktinské opatství na úpatí švýcarských Jurských hor, kde se mniši procházejí v rouchu a místo modliteb tiše humorně přemílají otázku: „Jak udělat z krávy něco, co nás potěší sladkou chutí a krásou hoblinek?“ Odpovědí je sýr Tête de Moine – doslova „mnichova hlava“. Pojďme se na něj podívat blíže, od historie přes výrobu až po domácí recept!
Historie aneb sýrová sága napříč staletími
Před 1192
Region Jura patřil už ve středověku k významným oblastem pro chov dobytka na horských alpských pastvinách. Mlékárenské tradice sem přinesli keltské kmeny, později pokračovaly raně křesťanské komunity, které zkoušely konzervovat mléko do různých podob sýra.
1192 – Zrození receptury
V roce 1192 nejmenovaní benediktinští mniši v opatství Bellelay poprvé sepsali základní postup výroby sýra, který kombinoval místní klasické sýrařské techniky se speciálním používáním místních bakterií a zimního solení. Tento recept zůstal po více než 500 let v tajnosti kláštera.
13.–15. století – Mlčení o sýru
Klášterné archivy uvádějí, že sýraři pod ochranou abatyše pečlivě hlídali kultivaci bakteriálních zákvasů a sýr se používal jak pro potravu mnichů při půstech, tak i jako dar pro biskupy a poutníky. Žádné hmotné účty se nevedly – cenná tajemství se předávala ústně.
17. století – Šíření za hradby Jura
S rostoucí poptávkou po sýrech v Basileji a Bernu začali klášterní dodavatelé sýr platit ročně významné clo. První zmínka o „Bellelay cheese“ se objevila v bernských účtech v roce 1685.
1773 – Sekularizace a počátek civilní výroby
Francouzská revoluce zasáhla Švýcarsko a klášter byl sekularizován. Všechny receptury a kultury uchopila městečka Tavannes a Courtelary, kde se noví sýraři pustili do výroby podle mnichovského manuálu.
19. století – Průmyslová era a reforma výroby
S příchodem parních strojů a čerpadel se zrací sýrovna modernizovala. Ve 30. letech 20. století byly standardizovány lisovací síly a teplotní režimy, což vedlo k vyšší stabilitě chuti a konzistence.
1978 – Invence girolly
Ještě v 70. letech se Tête de Moine krájel na plátky či kostky. Švýcarský inženýr Nicolas Crevoisier ale vynalezl girollu – nástroj, který z válce škrábe spirálu hoblinek a dodává sýru ten slavný „růžičkovitý“ vzhled.
2001 – Chránící označení AOP
Evropská unie udělila Tête de Moine chráněné označení původu (AOP). To zaručilo, že jakýkoli sýr pod tímto názvem musí být vyroben v definované oblasti Jura za přísných podmínek.
Dnešek – Návrat k tradici s očima otevřenýma
Roční produkce dosahuje přibližně 240 tun. Tradiční malé sýrovny dodržují pravidla: nepasterizované mléko, smrkové desky, solný koupele a ruční péče. Turisté mohou v Bellelay navštívit sýršárnu, kde jim průvodci vysvětlí, proč právě girolla změnila hru.
Co dělá Tête de Moine jedinečným
- Tvar: Válec vysoko asi 70 mm, průměr kolem 120 mm.
- Zrání: Minimálně 60–75 dní na smrkových deskách v chladných, vlhkých sýrnách s pravidelným potíráním slanou vodou a mazovými kulturami.
- Porcování: Hoblinkový efekt girolly, který maximálně uvolní aroma a jemně sladkou, kořenitou chuť.
Tip pro labužníky: Když hoblinku položím na jazyk, chutná skoro jako spojení parmského krému a máslové lehkosti s dotekem horských bylin.
Domácí výroba Tête de Moine
Vyrobit si doma kompletní Tête de Moine na úrovni švýcarského opatství není úplně jednoduché, ale se správnými ingrediencemi a trochou trpělivosti se vám podaří něco velmi blízkého originálu.
Ingredience (na jeden „váleček“)
- 10 l čerstvého kravského mléka (ideálně nepasterizovaného; pokud není dostupné, použijte plnotučné pasterované)
- 1/4 čajové lžičky mesofilních sýrařských bakteriálních kultur (např. MA4001)
- 1/4 čajové lžičky propionických bakterií (pro jemné oříškové tóny)
- 1 čajová lžička tekuté syřidla (rennet)
- Sůl (mořská nebo kamenná) – cca 20 g
- Smrkové prkénko nebo jednoduše dřevěné prkno na zrání
- Girolla (nástroj na tvoření hoblinek) – lze koupit online nebo improvizovat škrabkou na zeleninu
Postup krok za krokem
- Ohřev mléka
- V hrnci zahřejte mléko na 32 °C.
- Přidejte mesofilní kulturu, promíchejte a nechte 40 min při 32 °C „pracovat“.
- Dosypte propionické bakterie, zamíchejte.
- Srážení
- Přidejte tekuté syřidlo, těsně promíchejte a nechte 30–45 min v klidu stát.
- Po ztuhnutí by měl vzniknout pevný gel. Nakrájejte ho na kostičky cca 1 cm.
- Vypírání a míchání sýřeniny
- Pomalu zahřívejte na 38–39 °C a míchejte 15 min, dokud se sýřenina nezačne shlukovat.
- Nechte 5 min usadit, slijte syrovátku.
- Lisování
- Přesuňte sýřeninu do formy (ideálně válcové), vyložte plátnem.
- Lisujte 12 h při cca 10 kg tlaku.
- Po otevření formy sýr osušte a rovnoměrně osolte (zlehka otřete solí).
- Zrání
- Položte váleček na dřevěné prkno v chladnu (10–12 °C) a vlhku (80–90 % relativní vlhkosti).
- Každé 2–3 dny otočte a potírejte solným roztokem (10 % roztok NaCl).
- Zrání trvá minimálně 60 dní, ideálně 75+ dní.
- Servírování
- Na závěr přichází zábava: postavte váleček na podložku, připevněte girollu a pomalu otáčejte – hoblinka za hoblinkou vznikne sýrová růžička.
- Podávejte s čerstvým pečivem, fíky, vlašskými ořechy a sklenkou suchého bílého vína.
Párování a drobné radosti
- Víno: Chasselas z juraských vinic, Sauvignon Blanc, nebo perlivé Cava.
- Ovoce: Fíky, hrozny, meruňky – nasládlé tóny doplní jemnou sladkost sýra.
- Oříšky: Vlašáky, lískovce nebo piniové oříšky pro kontrast textur.
- Humor: Při servírování můžete hostům prohlásit: „Podívejte se, jak mniši ony své hlavy hoblují…“ – odlehčí to atmosféru!
Závěrem
Domácí výroba Tête de Moine je dobrodružstvím trpělivosti a přesnosti, ale výsledek stojí za to: hravé hoblinky, které krásně působí na oční i chuťové buňky, a chuť, jež vás přenese na klášterní dvůr ve švýcarském Jura. Ať vám doma hoblinka přistane na talíři pravidelně, a pokud se vám povede menší katastrofa (sýr moc slaný nebo mazlavý), vzpomeňte si, že i mniši svůj recept neustále pilovali!
